
Možná jste to také zažili – sedíte na večírku plném lidí, hudba hraje, všichni se baví, ale vy se po hodině cítíte, jako by z vás někdo vysál veškerý život. Zatímco vaši přátelé se zdají být v čím dál lepší náladě, vy už v hlavě plánujete ústupovou cestu k zaparkovanému autu a vidinu tiché ložnice s knihou.
Pokud je vám to povědomé, nejste „divní“ ani „asociální“ – jste prostě introverti, a v této skupině rozhodně nejste sami, tvoříte totiž třetinu až polovinu populace.
Největším mýtem o introverzi je představa, že jde o neschopnost mluvit s lidmi. Ve skutečnosti je to však otázka energetického “hospodaření”. Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung, který sám sebe považoval za introverta, popsal tento rozdíl naprosto přesně: zatímco extroverti se „dobíjejí“ skrze vnější podněty a lidi, introverti svou energii v sociálních situacích vydávají.
Jejich vnitřní baterie se nabíjí v klidu, o samotě nebo v úzkém kruhu nejbližších.
Důvod, proč introverti často v hlučném prostředí mlčí, není nutně ostych, ale čistá biologie.
Krev v mozku introverta totiž při přemýšlení urazí mnohem delší dráhu než u extroverta.
Potřebují více času na zpracování informací a formulaci odpovědi, protože do hry zapojují hlubší vrstvy paměti a analýzy. Navíc je jejich mozek citlivější na dopamin, a proto je příliš mnoho vnějších vzruchů brzy zahltí a unaví.
Často si pleteme introverzi s plachostí, ale jde o dvě různé věci. Plachost je strach z hodnocení a obava z toho, že ve společnosti neobstojíme. Introverze je preference. Introvert si samotu vybírá, protože mu dělá dobře a je v ní kreativní, nikoliv proto, že by se lidí bál.
Mnoho introvertů dokáže být skvělými řečníky nebo moderátory, jen po svém výkonu potřebují ticho a čas na regeneraci.
V dnešním hlučném a zahlceném světě se může zdát, že vyhrávají ti, co jsou slyšet nejvíc, ale introverti do společnosti přinášejí dary, které jsou nenahraditelné. Patří mezi ně zejména:
Být introvertem je skvělé nastavení, pokud ho člověk přijme a přestane se snažit být „přeučeným extrovertem“.
Klíčem ke spokojenosti je dávkování sociálního kontaktu. Je v pořádku říct kolegům, že si potřebujete věci v klidu promyslet, než na ně odpovíte. Je v pořádku odejít z oslavy dřív nebo si o víkendu vypnout telefon a jen tak pozorovat svět.
Introverti možná nejsou těmi, kdo stojí uprostřed parketu a strhávají na sebe veškerou pozornost. Jsou to ale ti, kteří vám skutečně porozumí, přinesou promyšlené řešení problému a vytvoří vztahy, které trvají celý život. Stačí jim jen dát jen ten drahocenný čas a prostor, který jejich duše potřebuje.
Dá se introverze změnit? Ne, je to vrozené nastavení. Můžete se ale naučit komunikovat efektivněji.
Proč introverti mlčí? Často jen pozorují. Jejich mlčení není arogance, ale způsob zpracování informací.
Mají introverti rádi lidi? Ano, ale preferují hloubku před kvantitou. Stačí jim pár blízkých přátel.
Pokud se chcete dozvědět víc, přečtěte si knížku Příručka pro introverty – A pro ty, kteří je mají rádi a chtějí jim víc rozumět ZDE.
A pokud u sebe pozorujete stydlivost, podívejte se na webinář Jak se zbavit stydlivosti, kde se dozvíte, jak stydlivost vznikla a co povede k jejímu odstranění ZDE.