Únava, vyčerpání, únavový syndrom, nebo vyhoření?

Jste hodně unavení? Nevíte, jak na tom vlastně jste? Máte obavu, jestli už nemíříte k syndromu vyhoření?

Ráda bych vám v tomto článku nasdílela, s čím se ve své praxi setkávám. 

Vyčerpání z posledních let

Pokud dlouhodobě bojujete s únavou, věřte mi, že je to teď mnohem častější, než před covidem a dalšími náročnými událostmi ve světě. 

Tyto události posledních let zatřásly s našimi životy, bylo s tím spojené hodně stresu, obav, přirozeného strachu – co bude dál – a bohužel je budeme v plné míře odbourávat ještě dlouhou dobu. 

Mělo to vliv i na ty, kterým žádné existenční problémy nehrozily. Máme to v sobě usazené a postupně se tohoto stresu a tíhy, která vznikla, zbavujeme. 

Tím, že toho bylo prokazatelně hodně, skutečně se celkově jako populace cítíme hůř, než předtím. Unavení, bez nálady, podráždění, chybí naděje, že může být zase dobře. 

Do toho online doba, potřeba být neustále na příjmu – to všechno má na nás vliv.

A tím, že se všemi událostmi spustily velké změny ve společnosti i ve fungování světa, je opravdu těžké pro jedince toto vše ustát v plné síle a s lehkostí. V podstatě nadlidský úkol.

Jak se v únavě vyznat?

Únava – je krátkodobá, pár dní je člověk přetížený, pár dní víc odpočívá a je po únavě – toto je běžná věc.

Vyčerpání – člověk postupně “sbírá” tím, že dlouhodobě překonává únavu, nemá dostatek času pro odpočinek a znovu načerpání sil. 

Vyčerpání vzniká měsíce a také se z něj člověk měsíce dostává. Obvykle vyčerpání provázejí různé zdravotní potíže. A člověk je věčně přetažený, špatně spí a bolí ho hlava atp. 

Syndrom vyhoření – když ani vyčerpání a případné zdravotní potíže s vyčerpáním související, člověka nezastaví a jde dál za hranice svých možností – jednoho dne už nemůže. Nemá např. sílu vstát z postele, nemá motivaci cokoliv dělat, může přestat mít chuť do života. Prázdnota a zmar. Nemá chuť ani dělat to, co ho dříve těšilo. 

Cesta z vyhoření může trvat měsíce až roky. 

Chronický únavový syndrom – autoimunitní onemocnění nervového systému – obvykle propukne po vážném virovém onemocnění (mononukleóza, EB viroza, těžký covid…), může se týkat těch, kteří se před nemocí přepínali, ale také to není pravidlem (hrajou roli i genetické dispozice) – vážné onemocnění, kdy z něj zatím není ověřená cesta k uzdravení. 

Pacienti roky leží v posteli, mají bolesti kloubů (jako když mají chřipku), často nejsou schopní se o sebe plnohodnotně postarat. Dojdou si na nákup a pak 3 dny leží. Toto onemocnění má samozřejmě různá stádia, ale tím, že není znám lék, spíš se zhoršuje, než by se stav pacientů měnil k lepšímu. 

S čím obvykle přicházejí klienti?

Klienti nejčastěji přicházejí ve fázi “vyčerpání”. Už mívají zdravotní problémy, psychicky na tom nejsou dobře, mívají pocity selhání, že svůj život nezvládají. 

Někdy se dostavují až pocity zoufalství, skutečně neví, jak ze své situace ven, jak se vrátit do normálu. 

Obvykle se jedná o lidi středního věku, kteří mají rodinu a náročnou práci. Společně hledáme různá opatření v jejich životě, která jim postupně pomůžou dočerpat energii a nastavit životní změny, které povedou k tomu, že už se znovu do stejného stavu nedostanou. 

Vyčerpání je komplexní problém, bohužel nestačí víc spát nebo jet na delší dovolenou. 

Pokud patříte k těm, kteří jsou dlouhodobě unavení, věřte mi, že není normální být stále unavení a vyčerpaní, ploužit se životem. Tohle není ta správná kvalita života. 

Také není normální být stále ve stresu – my jsme tak obklopení slovem stres, že už jsme to přijali jako normální. Ne, není to normální.

Pokud váš stav trvá měsíce, doporučila bych přijmout opatření, které povedou k tomu, že svůj život přenastavíte a najdete nové možnosti, jak změnit vaše fungování.

Mezi mé klienty patří i matky malých dětí, které jsou na nich závislé a i tam vždy najdeme další prostor, jak životní situaci změnit a přenastavit ke spokojenosti klientů.

Pacienti s chronickým únavovým syndromem

Ráda bych zde vzdala hold pacientům, se kterými se setkávám v rámci terapeutických skupin, které vedu.

Statečně se vyrovnávají se situací, která není vůbec jednoduchá. Kromě toho, že jim není fyzicky dobře, setkávají se s nepochopením lékařů, úřadů a často i svého okolí. Lidé jejich vážné onemocnění zaměňují s depresemi, nebo je nabádají, aby více spali. 

Bohužel toto onemocnění u nás nemá oficiální diagnózu, ve světě ano. Toto onemocnění je dost vzácné na to, aby úřadům stálo za to udělat systémovou nápravu. 

Tedy i pacienti na cestě za svým uzdravením čerpají ze zahraničí, hodně informací sdružuje Nadace Neúnavní, která poskytuje pacientům podporu https://neunavni.cz

Pokud si nejste jistí, jestli máte chronický únavový syndrom, kontaktujte je. 

Pokud se cítíte vyčerpaní a potřebujete si změřit, jak jste na tom, můžete ve videolekci ZDE.