Co všechno chcete stihnout, než zemřete?

Zkoušeli jste někdy pracovat “jenom” 40 hodin týdně? Člověku zůstane spousta volného času. Odpočine si, ponoří se i do jiných činností a ráno jde do práce s větší radostí a energií.

Stalo se standardem, že se pracuje hodiny navíc, kdybychom z práce odcházeli po těch zhruba 8 hodinách, bude to vypadat, jakože nepracujeme dost. A ono té práce je tolik! Jsme zavalení různými reporty, schůzkami, poradami. A spousta lidí se vážně až do večera nezastaví.

Zkuste si představit, že by pracovat víc jak 8 hodin nebylo dovolené, protože to škodí vašemu pracovnímu výkonu. Šéf/šéfová vás vyhání z práce, ať si jdete odpočinout a „Ráno zase s dobrou náladou tady, jo?“.

Protože ví, že když takhle budete pokračovat, po několika měsících, někdy letech, svojí práci nesnášíte. Protože ví, že odpočatí uděláte mnohem víc práce. Protože ví, že osobní život je základ – a když jste pořád v práci, váš život trpí.

Protože ví, že život si máme především užít. Nikdo jiný to za nás neudělá.

Protože ví, že odpočatý člověk spíš vtipkuje a sranda musí být. Atakdále. Hodně z nás považuje úspěch v práci natolik důležitý, že jim připadá v pořádku, věnovat práci tolik času a energie. Na “ostatní” život už pak zbývá jen unavený večer. Přitom “ostatní” život je zdrojem většiny našich radostí a štěstí.

Když si představíte sami sebe na smrtelné posteli, budete si říkat “Že já blbec jsem víc nepracoval/a!”? Absurdní, že. Přitom hodně z nás si konec svého života vůbec nepřipouští a pracuje a pracuje, jako kdyby času na ten “ostatní” život bylo pořád dost.

Australská zdravotní sestra Bronnie Ware, která se starala o pacienty na konci života, vypozorovala, že se povzdechy nad jejich uzavírajícím se životem nápadně podobají.

Sepsala o tom knihu “Čeho před smrtí nejvíce litujeme”.

Zde je 5 nejčastějších povzdechů:

1/ Kéž bych měl odvahu žít podle sebe a ne podle toho, co ode mě očekávali druzí. Kolik snů zůstává nesplněných! Nebyl na ně čas, pořád se odsouvaly. A pak už není síla.

2/ Přál bych si, abych tak tvrdě nepracoval. Nejčastější povzdech mužů. Přišli o dětství svých dětí a pozornost svých partnerek.

3/ Přál bych si, abych měl odvahu vyjádřit své city. Kolik citů zůstalo nevyjádřených!

4/ Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. O přátelství je potřeba pečovat – kolik přátel jsme ztratili z dohledu, protože nebyl čas?

5/ Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější. Obava ze změny nás nechává ve starých kolejích.

Častokrát předstíráme, že jsme spokojení, ale uvnitř je to jinak. Co všechno chcete stihnout?

Zdroj: https://neuwerthova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=701343