Tento článek o introvertech jsem poskládala z dostupných knih a doplnila o poznatky ze svojí praxe mentorky a terapeutky.
Introvertní nastavení je skvělé a má svoje výhody a nevýhody – stejně jako extrovertní nastavení. Byla bych ráda, kdybychom se na to tak začali víc dívat.
Introverti jsou prostě jen tišší lidé, kteří rádi tráví čas o samotě, v klidu, v rodinném kruhu – a spousta je s takovým nastavením spokojených.
Základní rozdíl mezi introvertem a extrovertem je v tom, jak dobíjí energii.
Introverti dočerpávají svojí energii v klidu, o samotě, extroverti se dobíjejí ve společnosti druhých, a když se něco děje.
Na introverty a extroverty začal poprvé lidi rozlišovat Carl Gustav Jung (introvert). Reagoval tak na teorii svého přítele Sigmunda Freuda (extrovert), že hnací síla lidského podvědomí je v sexualitě.
Jung trval na tom, že lidské podvědomí ovlivňují další faktory.
Dle dostupných výzkumů je 1 člověk ze 3 introvert, jiný výzkum uvádí, že je 30 – 50 % introvertů. Tedy přesné číslo nevíme, v každém případě je to dost vysoké číslo.
Často toto zmiňuji při práci s klienty, kteří si připadají se svým životním nastavením osamocení, divní, nepochopení. Je nás takových hodně.
Lidem, kteří jsou na škále někde uprostřed mezi introvertním a extrovertním nastavením, se říká ambivert nebo také centrovert.
Introvert je tišší člověk, ne vždy má potřebu se zapojovat do komunikace s druhými.
S čím se nejčastěji setkávám, je obava mluvit před druhými (ať už cizími nebo např. kolegy v práci) nahlas – obava, co si o mě budou druzí myslet, abych nevypadal/a hloupě.
Zásadní zjištění je, že krev v mozku introvertů ujde při přemýšlení delší dráhu. Proto introvertům trvá déle, než zareagují, nebo si něco rozmyslí! Nemůžou za to. Je to jejich přirozená dispozice.
Pokud se s tímto svým nastavením potýkáte, vyjednejte si s druhými delší čas na vaše odpovědi. Stačí jednoduše: “Dej mi chvíli, potřebuju si to lépe promyslet.” Oni jednoduše nevědí! Prostě to druhým řekněte.
V mozku introvertů a extrovertů převládají jiné chemické látky – u introvertů acetylcholin pro koncentraci, paměť a učení a u extrovertů je to dopamin pro aktivitu, touhu po změně a očekávání odměny.
Susan Cainová (autorka knihy Ticho – Síla introvertů) v důsledku tohoto zjištění označila introverty jako lidi orientované na jistotu a extroverty za lidi orientované na odměnu.
Když extroverti nemají dostatek vnější stimulace, začnou se nudit. Introverti se umí zabavit “zevnitř” a to je jejich velká přednost!
Kontakt s druhými lidmi tak často nepotřebují, vystačí si se svým světem. Je to zdroj jejich velké síly a nezávislosti.
Je třeba zmínit, že introverze, plachost a vysoká citlivost jsou tři různé vlastnosti, které se nemusí vyskytovat najednou.
Už od narození máme sklony k introverzi nebo extraverzi. V dětství postupně inklinujeme k jednomu nebo druhému pólu – podle toho, co nám vyhovuje, jak dobíjíme energii.
Na té škále se můžeme v průběhu života pohybovat směrem k jedné nebo druhé straně. Introverti se s narůstajícím věkem přesouvají k větší extroverzi a obráceně.
Introverti jsou citliví na hluk. Chvíle klidu jsou pro ně žádané a zdravé.
Potřebují méně vnějších podnětů, většinou si vystačí se svým vnitřním světem, domovem, nejbližšími lidmi a svými zájmy.
Introverti mnohem méně mluví, zvažují, čemu se budou v komunikaci věnovat, plané řeči je nudí, když už mluví, rádi jdou do hloubky.
Obvykle se druhým lidem otevřou až po delší době, dlouho pozorují, než k někomu získají důvěru a pustí si ho “k tělu”.
Umí naslouchat – a to je další z jejich velkých předností!
Jsou empatičtí (snadno se vcítí do druhého) a dokážou se zaměřit na potřeby druhých lidí.
Neradi se prezentují. Neradi prezentují svoje úspěchy, úspěchy svého týmu… Prezentace před lidmi je pro ně velmi stresující – ať se týká čehokoliv – stojí za tím strach z hodnocení od druhých lidí.
Ano, druzí lidé nás hodnotí. Naše společnost je tak nastavená. A my také hodnotíme druhé.
Jak si nebrat hodnocení druhých osobně (a často vidíme hodnocení naší osoby příliš černě!) se dá naučit! Druzí si často nemyslí nic, nebo si něco pomyslí chvíli a jdou k dalším svým tématům. Kdežto introvert si obavu, co si druzí o jeho výstupu pomysleli, s sebou nese týdny!
Pokud jsou introverti ve vedoucí pozici, je to pro ně velké vystoupení z komfortní zóny. Jsou nuceni komunikovat s druhými častěji, než je jim příjemné, veřejně vystupovat, vést porady atd. Zároveň jsou svými dalšími kvalitami pro vedoucí pozice stvoření!
Introverti vnímají strach intenzivněji, než extroverti – častěji se zaobírají svými pocity a biologicky se orientují na jistotu, lépe rozeznají rizika. A orientace na jistoty je další jejich velká přednost! V práci může mít tato vlastnost hodnotu milionů!
Rádi pracují soustředěně, nevyrušováni. Jsou vytrvalí, když si něco zamanou, nebo někomu slíbí, jdou za tím. Je na ně spoleh.
Introverti upřednosňují stabilní a dlouhodobé vztahy s pár blízkými lidmi a jsou ochotni pro svoje blízké hodně udělat. Tím, že jsou empatičtí a umí naslouchat, jsou vyhledávanými důvěrníky a přáteli.
Bohužel tato přednost má i druhou stránku – introverti mají tendence málo myslet na svoje potřeby, někdy se příliš snaží zavděčit druhým.
Plachost je strach ze sociálních kontaktů. Být plachý neznamená být introvert, plachost může postihovat i extroverty. Ovšem plaší introverti to mají hodně těžké.
Introvert o sociální kontakty tolik nestojí, častokrát si vystačí se svým světem.
Plaší lidé by rádi víc mezi lidi, ale bojí se hodnocení svojí osoby, a že neobstojí v komunikaci s druhými.
Je třeba říct, že introverti jsou společenští – jen mají méně kontatků a jdou víc do hloubky.
Často slýchám, že introverti svojí uzavřeností působí na některé lidi arogantně. Prostě chtějí jen pozorovat společnosti a nic neříkat. Nebo říkat jen velmi málo 🙂
V důsledku nejistoty v komunikaci s druhými trpí někteří introverti sníženým sebevědomím a úzkostmi. Mají pocit, že průbojnější kamarádi, příbuzní, kolegové atp. jsou díky svojí pohotovosti a rychlým reakcím na otázky zábavnější a nechtějí před nimi vypadat hloupě.
Tím, že mozek introvertů funguje jinak – jejich myšlenky ujdou v mozku delší dráhu – nejsou schopni tak rychle reagovat!
Někteří by ale rádi byli komunikativnější a zábavnější, nevědí, jak na to – a uzavírají do sebe ještě víc.
Pro introverty je důležitá jistota a právě potřeba mít v životě jistotu/y vede až k úzkostným stavům. A také jistota, že se rozhodují správně ohledně své budoucnosti.
Mnozí introverti se chtějí začlenit do kolektivu, nestranit se tolik, nebát se říct něco nahlas – to, že jim komunikace s druhými (někdy zdánlivě) nejde a bývá dalším častým stresorem a původcem úzkostí. Ze zkušenosti vím, že tyto bloky se dají postupným tréninkem a práci s bloky, odbourat.
Naše společnost je nastavená na oceňování úspěchu a prezentaci sebe sama – toto introvertům není vlastní, porovnávají se s druhými, kteří jsou více vidět a často přicházejí do programů osobního rozvoje s tím, že potřebují posílit sebevědomí a naučit se lépe komunikovat.
Introvertům, které stresuje komunikace s druhými, doporučuji, aby si našli témata, která jsou pro ně přirozená, ve kterých se cítí jako ryba ve vodě – může to být cokoliv – knihy, děti, programování… – a natrénovali si odpovědi tak, že budou o daném tématu mluvit v soukromí nahlas.
Poskládáte si věty tak, abyste s nimi byli spokojení, dostane se vám to víc do krve a pak vám v rozhovoru půjde mluvení snáz.
A v rámci podpory svého sebevědomí, se zkuste víc zaměřit na ty věci, ve kterých jste dobří!
A často se za ně oceňujte.
Pokud chcete získat 3 tipy, které vám usnadní komunikaci, můžete si je vyzvednout ZDE.
Chcete se spojit s dalšími introverty? Připojte se k facebookové skupině INTROVERTEM VE SVÉ SÍLE!
Autorka: Jana Neuwerthová Šmýdová
V rámci mentoringu pracuji s vedoucími pracovníky na získání větší jistoty ve vedení lidí a v rámci terapií a osobního rozvoje s překračováním limitů a bariér, které klienti mají.
Tento text byl poskládán z informací z knih:
Susan Cain, Ticho – „Síla introvertů ve světě, který nepřestává mluvit„
Sylvia Löhken, „Síla introvertů“ a „Šťastný introvert„